5 podob smutku

V poslední době se častěji setkávám s klienty, po těžké životní ztrátě (nebo s jejich blízkými, kteří nevědí jak reagovat). Lidé jsou mnohdy zaskočení rejstříkem možných reakcí na náročnou událost a to jim v dané situaci nepřidá. Jistě nejsem arbitrem toho, co je a co není „normální reakce“. Spíš společně hledáme cesty jak dotyčného v dané situaci co nejvhodněji podpořit.

Kdo potřebuje smutek?

Dovolit si smutek a truchlení je tou nejpřirozenější reakcí na náročnou životní událost, která nás zasáhla. Toto období má svoje zákonitosti a časovou posloupnost, která se nedá zastavit ani přeskočit. Dá se pouze prožít.

Z toho pohledu je smutek obrannou reakcí, která nás zpomalí a tím chrání před neuvážlivými kroky. Poskytuje nám prostor pro zpracování a zažití nové situace, tak abychom si ještě víc neublížili. Je to dobrá zpráva o tom, že náš organismus reaguje správně – volí účinné ochranné mechanismy, s cílem navrátit nás postupně zpět do rovnováhy.

A teď trocha teorie

Jednu z nejznámějších teorií smutnění vypracovala americká psycholožka Elizabeth Kübler-Rossová, v roce 1969. Na jejím modelu si můžeme představit pět nejčastěji se vyskytujících reakcí na velkou životní ztrátu (rozchod, smrt blízkého, vážné onemocnění, neplodnost, ztráta vztahu – zaměstnání – životní náplně apod.)

  1. Fáze popření může být prvním stádiem a je charakteristická postojem, kdy člověk odmítá novou situaci akceptovat. Typickou reakcí bývá: „to je omyl, tohle se přece nemohlo stát“, nebo: „někdo musel zaměnit údaje“. Je to dočasná obrana, která se následně vyvíjí v další reakce.
  2. Následovat může fáze hněvu, agrese a závisti. Je to období pláče, křiku, hledání viníka, někdy také zmateného a iracionálního chování. Nastává, když je zřejmé, že popírání už nemá smysl. Hněv může být směřován vůči těm, kteří nebyli bolestivou událostí stiženi, vůči sobě, vůči rodině anebo těm, kteří o dotyčného pečují.
  3. Smlouvání je strategie, kdy člověk začíná chápat závažnost situace a snaží se vyjednávat a nabízet „úplatky“, aby životní změna nebyla trvalá a definitivní. Odpovídá vnitřnímu postoji: „udělám cokoliv pro to, abych tuhle situaci zvrátil“.
  4. Deprese je fází vyčerpání, rezignace a uzavření se. Provází ji pocit, že jakákoliv snaha je už zbytečná, neúčinná a ztrácí význam. V této fázi člověk vnitřně prožívá silnou emoci smutku, zklamání, osamění.
  5. Fáze smíření – „bude to v pořádku“, jsou věci, které nemůžeme změnit, ale můžeme se podle nich zařídit. Začínáme opět postupně mobilizovat síly a hledáme motivaci k pokračování v cestě. U řady lidí se prohlubuje uvědomění duchovní podstaty života, jako nedílné součásti jejich existence, se kterou začínají aktivněji pracovat. Tento zdroj je jimi později hodnocen jako velmi cenný a trvalý.

Praxe je pochopitelně mnohem pestřejší a bohatší než jakákoliv teorie. Fáze nemusí následovat v tomto pořadí, některé se mohou opakovat, jiné se nevyskytnou vůbec. Zpravidla však zaznamenáme minimálně 2 z výše uvedených.

Jakou terapii zvolit?

Smutek se v dnešní společnosti příliš nenosí – neodpovídá totiž obrazu spokojeného, úspěšného, vyrovnaného člověka, kterým bychom přece měli být. Mnohdy ho nebereme jako přirozenou reakci, nebo důležitou informaci o našem životě, se kterou máme pracovat. Proto příliš brzy a příliš často saháme po klasických lécích, abychom tuto „anomálii“ zkorigovali.

Každý případ je individuální, nicméně domnívám se, že u zdravého člověka, který prožívá fyziologicky přirozené období truchlení, je nejvhodnější léčebně nezasahovat a dopřát dostatek času k přirozenému procesu hojení. Pokud je obtížné zvládat situaci vlastními silami (např. při dlouhodobější stagnaci v určité fázi), je na místě vyhledat odbornou terapeutickou podporu a doplnit ji šetrnou a účinnou homeopatickou léčbou.

Zde jsou některé homeopatické léky, se kterými můžeme v jednotlivých fázích pracovat:

Aconitum napellus (náhlá prudká změna, trauma v rovině psychické nebo i fyzické), Staphysagria (ponížení, křivda, ublížení, degradace vlastní hodnoty), Phosphoricum acidum (vyčerpané tělo i mysl, dlouhodobá neúnosná situace, péče o ostatní), Rhus toxicodendron (nedostatek energie k přijetí změny a posunu vpřed), Ignatia amara (přecitlivělost, střídání emocí, pocit tíhy), Carbo vegetabilis (vyčerpání, kolapsové stavy, organismus zatížený léky), Nux vomica (zlost, výbušnost, život pod tlakem, zneužívání léků, alkoholu, cigaret), Magnesia phosphorica (pocit osamění a existenciálního ohrožení), Cuprum metallicum (dlouhodobé upřednostňování ostatních na úkor sebe sama, tenze, křeč), Aurum metallicum (klinická deprese v reakci na životní nezdar) a řada dalších.

V obdobných situacích je jednoznačně na místě konzultovat výběr léku, jeho ředění i četnost dávkování s odborným homeopatem.

Přeji nám všem, abychom si uměli naplno užívat všech radostí života, a abychom obtížné životní lekce dokázali přijímat s pokorou a s respektem, který si zasluhují.

Alice J. Lapišová