Archiv autora: admin

Než pozvete miminko dál…

Ilustrační foto

Jak se díváte na přípravu organismu na těhotenství? Má smysl? Je potřeba se na těhotenství skutečně nějak připravovat a proč?

Těhotenství je procesem tvoření. Než se do toho dáme, je žádoucí nasbírat co nejkvalitnější materiál. Proto má detoxikace v tomto období význam. Ženské tělo je moudré a disponuje velkou regenerační schopností, proto začněme tím, že organismus přestaneme zatěžovat klasickými léky nebo hormonální antikoncepcí a vyloučíme podobné rizikové faktory. Detoxikaci organismu od chemických látek nejlépe podpoříme homeopatickým lékem Thuya occidentalis 15 C, v dávkování 5 granulí 1x denně. Délka užívání je individuální, dle formy a míry zatížení organismu. Početí miminka je vhodné načasovat po dokončení detoxikačního procesu.

Příprava na dítě je často otázkou vědomého vnitřního rozhodnutí. Jde o to nabídnout nově příchozímu prostor v našem stávajícím životě a pozvat ho dál. Ženy, které jsou přepracované a unavené často nemají šanci otěhotnět. Dítě už se do jejich programu nevejde.

Jakým způsobem se dá tělo před těhotenstvím „očistit“?

Z mé zkušenosti vyplývá, že žádoucí je nejen očista těla, ale zároveň „úklid“ na mentální a vztahové rovině. Jednoduše proto, že tělo reaguje na to, jaké je celkové psychické rozpoložení ženy a její vnitřní postoj k dané věci. Doporučuji dopřát si dostatek spánku, podporovat aktivity, které posilují partnerství a navozují pocit radosti, štěstí a vděčnosti. Věnujte si příjemný přirozený pohyb, pijte dostatek čisté vody a dýchejte čerstvý vzduch.

Jaké nejčastější problémy mohou ženy mít před otěhotněním a co mohou tyto problémy způsobovat (např. nedaří se početí, neúspěšné těhotenství, výkyvy nálad atp.)?

Neúspěšné těhotenství je primárně důležitá informace, že některá úroveň našeho bytí není připravena na to nosit a vyživovat dítě. Pakliže organismus ženy zjistí, že není schopen přirozenou cestou dítě nosit a porodit, pak těhotenství ukončí. Nemusí zdaleka jít pouze o rovinu fyzické nedostatečnosti, ale také o podvědomé nebo vědomé obsahy naší mysli, např. nesoulad s partnerem. Pokud je vnitřní konflikt organismem vyhodnocen jako příliš zatěžující, příroda zakročí a zvolí variantu chránící matku.

Z psychologického hlediska je jistě ztráta nenarozeného dítěte pro ženu velmi bolestivou zkušeností, kterou je potřeba ošetřit. Na druhou stranu, žena tak dostává šanci nedostatek „opravit“ a po čase může otěhotnět znovu, za podmínek mnohem příznivějších pro ni i pro dítě.

Věnujete se psychosomatice a homeopatii. Jaké konkrétní metody, nebo produkty byste doporučila pro dobu před otěhotněním?

Doporučuji čisté přírodní produkty a techniky, které umožňují naladit se na přirozené a fyziologické fungování organismu ženy.

  • Z homeopatických léků to budou: hojící a zklidňující Arnica montana, harmonizující Ignatia amara, živelný a hormonální lék Lachesis mutus, dále např. Gelsemium sempervirens, Sepia officinalis nebo Aconitum napellus a řada dalších.
  • Byliny jako jsou květ hluchavky, měsíčku, kontryhel a řebříček. Například vřes zklidňuje psychiku a pomáhá celkové regeneraci organismu. Doporučuji jeden hrneček lahodného bylinkového čaje denně.
  • Aromaterapeutické oleje – čichový mozek je jedna z velmi starých struktur mozku – pudových, reflexních, instinktivních. Právě ty jsou pro zdravé a nerušené těhotenství a porod nejdůležitější. Prostřednictvím přírodních vonných olejů se můžeme na tyto struktury více napojit. Pro ženu je zásadní vůně růže, která ladí ženskou energii, což má odezvu v ženském těle podporou žádoucích fyziologických procesů.

Skvělým podpůrným nástrojem je také po zásluze proslavené cvičení podle paní Mojžíšové, které optimálně připraví příslušné svaly, pohybový aparát, ženské hormony i psychiku budoucí maminky do skvělé kondice. Cviky pro muže mohou pozitivně ovlivnit spermiogram a společné cvičení posílí partnerskou rovinu.

S mentální detoxikací souvisí i objasnění skutečné vnitřní motivace pro otěhotnění. Těhotenství by nemělo být východiskem z tíživé situace a sloužit např. k připoutání partnera, nebo řešit nespokojenost v práci, či být ústupkem tlaku rodiny a okolí. Ze zkušenosti vyplývá, že tím se problém neřeší, pouze se přesouvá a mění formu, nicméně jeho intenzita v čase narůstá.

V rámci předtěhotenského období je dobré urovnat rodinné vztahy, obzvlášť pokud v rodině existují traumatické události a negativní zkušenosti spojené s mateřstvím. Urovnejte svůj vztah s vlastní maminkou, abyste byla plně schopna přijmout proces mateřství a roli maminky do svého vlastního života. Negativní zkušenosti s ženstvím a mateřstvím ve vašem rodu, mohou blokovat snahu o početí, jak na vědomé, tak na nevědomé rovině.

Nejsem příznivcem speciálních předtěhotenských lékařských vyšetření a opakovaného testování, u zdravých žen. Jejich účinky hodnotím více jako „nocebo“, tedy negativní efekt, zejména proto, že přinášejí úzkost a stres a fokusují to co je potencionálně špatně, nebo mimo tabulkový průměr. To odvádí pozornost od skutečně důležitých témat a pozitivní podpory celého páru.

Stejně tak nesouhlasím s nutností užívání speciálních potravinových doplňků pro maminky, jako nezbytné součásti přípravy na těhotenství. Zdravá žena v podmínkách střední Evropy má volbu převzít zodpovědnost za sebe a zajistit si pestrou a vyváženou stravu. Tak může získat odpovídající výživu v přirozené a zároveň nejlépe využitelné formě.

Džala néti – očista pro každý den

Ilustrační foto

Jedná se o proplachování nosu vlažnou vodou se solí, za použití speciální konvičky – Lóty. Džala néti podporuje dobrou kondici sliznice v nosní dutině. Proč je to důležité? Je to oblast, která s každým nádechem vchází do přímého kontaktu s vnějším prostředím. Pokud je sliznice v pořádku a plně funkční, rovněž imunitní systém v daném místě pracuje dobře a účinně nás chrání před původci řady onemocnění (viry, bakterie, prach, různé alergeny a další toxiny z vnějšího prostředí). Vlažná voda se solí jemně čistí a desinfikuje dutinu nosu a všech přilehlých dutin v oblasti tváří, očí a čela. Šetrně rozpouští a vyplachuje hleny, usazeniny a nečistoty.

Indikace

Jogíni říkají, že Džala néti řeší všechny neduhy od ramen nahoru, a je vhodné ji zařadit do běžné ranní hygieny. Pravidelné praktikování je dobrou prevencí nachlazení a onemocnění dutin. Ulevuje při pálení nosohltanu nebo začínající bolesti v krku. Zmírňuje alergie a příznivě ovlivňuje činnost všech smyslových orgánů v oblasti hlavy. Bystří zrak, sluch, zlepšuje čich a ulevuje od únavy očí. Může zmírnit některé bolesti hlavy.

Co budeme potřebovat?

  • Speciální konvičku – Lótu. K dostání je v provedení keramickém nebo kovovém, dá se koupit na internetu nebo v obchodech s potřebami pro jógu. V některých lékárnách se prodávají plastové konvičky pro výplach nosu.
  • Dále potřebujeme sůl. Ideální je jemná mořská sůl, bez dalších přísad.

Jak na to?

Do konvičky napustíme vlažnou vodu. Voda by měla mít teplotu 37-39°C. Do vody přidáme sůl a dobře rozmícháme. Na 1/2 litru vody použijeme cca 1/2 čajové lžičky soli. Takto připravený roztok má tělovou teplotu a tělovou slanost, takže při proplachování nepocítíme žádný nepříjemný pocit.

Zobáček konvičky vložíme do pravé nosní dírky (tím se dírka uzavře) a nakloníme hlavu dopředu a na levou stranu tak, aby levá nosní dírka, ze které bude voda vytékat, byla níž. Dýcháme volně, otevřenými ústy. Až proteče přibližně polovina roztoku, jemně vysmrkáme vodu postupně z obou nosních dírek a proces zopakujeme i na levé straně.

Nakonec procedury obě nosní dírky jemně vysmrkáme ve stoje i v předklonu.

Na závěr

Tato technika je primárně vhodná pro prevenci a dlouhodobé udržování dobrého stavu dutin. Nedoporučuji ji provádět při akutním nachlazení, zánětu dutin nebo akutní bolesti uší.

Džala néti je účinná a jednoduchá, nevyžaduje žádné speciální dovednosti. Zvládne ji v domácích podmínkách každý, i dítě.

Lví grimasa

Lví grimasu můžete znát i jako jednu z jógových pozic. Zaměřuje se hlavně na oblast čelistí, jazyka a krku. Je to místo kde stres a napětí velmi často prožíváme fyzicky. Podvědomě svíráme čelisti k sobě, jazyk je přitisknutý na patro, krk je ztuhlý a nepohyblivý. Toto stálé napětí neumožňuje přirozený proud energie v dané části těla a znesnadňuje její správné a bezbolestné fungování.

Oblast krku souvisí s otevřenou komunikací, se souladem mezi tím co cítíme v srdci, a tím co říká hlava. Krk je místem, přes které potřebujeme dostat ven spoustu emocí vznikajících v těle. Když se to nedaří, v krku probíhá konflikt. Na fyzické úrovni se nejčastěji projevuje jako zánět, opakovaná bolest v krku, nemocná štítná žláza, bolest krční páteře, potíže s polykáním, s hlasivkami apod.

Zacvičme si hned

Začít můžeme právě teď, tím že povolíme čelisti a jazyk necháme volně v ústech. Samotná Lví grimasa má řadu variant. Základem je střídání maximálního napětí a následná relaxace zapojených svalů. Cvičit můžeme ve stoje, v sedě nebo v sedu na patách. Jak na to? Doširoka otevřeme ústa a vyplázneme jazyk, nejvíce jak to jde. Zároveň zvedneme obočí, „vykulíme“ oči, můžeme s nimi pohybovat ze strany na stranu. Současně napneme i svaly krku, nakrčíme nos, zkrátka zapojíme co nejvíce svalů z oblasti obličeje, úst, krku. Dá se přidat i výdech, nebo hlasitý zvuk. V mysli si můžeme představit divoké zvíře, které útočí nebo zastrašuje.

V poloze setrváme pár vteřin a následně procvičené svaly uvolníme. Opakujeme několikrát za sebou, dokud je nám cvičení příjemné. Cvičení přispívá k uvolnění strachu, agrese, napětí, úzkosti, pocitu ohrožení a dalších emocí, které se usazují v oblasti krku a čelistí, čím oslabují jejich přirozené a zdravé fungování.

Spolu s uvolněním krku přichází i lepší komunikování toho co prožíváme uvnitř a zároveň potřebujeme, aby bylo společně sdíleno.

Proč děti vyplazují jazyk?

Je to v podstatě varianta Lví grimasy – účinná metoda k odreagování stresu, bezprostřední a instinktivní reakce na situaci frustrace. Inspirujme se u dětí a naučme se to taky! A pokud je to v dané situaci společensky nepřijatelné – zacvičme si alespoň posléze v soukromí.

Mimochodem, Lví grimasu můžeme doma cvičit s dětmi společně, jsou schopny vymyslet řadu veselých variant, je to zábava a nikdy je to neomrzí. Malé děti v podstatě cvičí neustále – v průběhu dne stihnou řadu poloh, jejich přirozený pohyb je neustálým střídáním napětí a uvolnění, milují točení dokola, skákání apod. a tak se neustále energeticky posilují. Moudří dospělí toto instinktivní chování neblokují, ale připojí se.

Odměnou nám všem bude (nejen) zdravý krček.

5 podob smutku

V poslední době se častěji setkávám s klienty, po těžké životní ztrátě (nebo s jejich blízkými, kteří nevědí jak reagovat). Lidé jsou mnohdy zaskočení rejstříkem možných reakcí na náročnou událost a to jim v dané situaci nepřidá. Jistě nejsem arbitrem toho, co je a co není „normální reakce“. Spíš společně hledáme cesty jak dotyčného v dané situaci co nejvhodněji podpořit.

Kdo potřebuje smutek?

Dovolit si smutek a truchlení je tou nejpřirozenější reakcí na náročnou životní událost, která nás zasáhla. Toto období má svoje zákonitosti a časovou posloupnost, která se nedá zastavit ani přeskočit. Dá se pouze prožít.

Z toho pohledu je smutek obrannou reakcí, která nás zpomalí a tím chrání před neuvážlivými kroky. Poskytuje nám prostor pro zpracování a zažití nové situace, tak abychom si ještě víc neublížili. Je to dobrá zpráva o tom, že náš organismus reaguje správně – volí účinné ochranné mechanismy, s cílem navrátit nás postupně zpět do rovnováhy.

A teď trocha teorie

Jednu z nejznámějších teorií smutnění vypracovala americká psycholožka Elizabeth Kübler-Rossová, v roce 1969. Na jejím modelu si můžeme představit pět nejčastěji se vyskytujících reakcí na velkou životní ztrátu (rozchod, smrt blízkého, vážné onemocnění, neplodnost, ztráta vztahu – zaměstnání – životní náplně apod.)

  1. Fáze popření může být prvním stádiem a je charakteristická postojem, kdy člověk odmítá novou situaci akceptovat. Typickou reakcí bývá: „to je omyl, tohle se přece nemohlo stát“, nebo: „někdo musel zaměnit údaje“. Je to dočasná obrana, která se následně vyvíjí v další reakce.
  2. Následovat může fáze hněvu, agrese a závisti. Je to období pláče, křiku, hledání viníka, někdy také zmateného a iracionálního chování. Nastává, když je zřejmé, že popírání už nemá smysl. Hněv může být směřován vůči těm, kteří nebyli bolestivou událostí stiženi, vůči sobě, vůči rodině anebo těm, kteří o dotyčného pečují.
  3. Smlouvání je strategie, kdy člověk začíná chápat závažnost situace a snaží se vyjednávat a nabízet „úplatky“, aby životní změna nebyla trvalá a definitivní. Odpovídá vnitřnímu postoji: „udělám cokoliv pro to, abych tuhle situaci zvrátil“.
  4. Deprese je fází vyčerpání, rezignace a uzavření se. Provází ji pocit, že jakákoliv snaha je už zbytečná, neúčinná a ztrácí význam. V této fázi člověk vnitřně prožívá silnou emoci smutku, zklamání, osamění.
  5. Fáze smíření – „bude to v pořádku“, jsou věci, které nemůžeme změnit, ale můžeme se podle nich zařídit. Začínáme opět postupně mobilizovat síly a hledáme motivaci k pokračování v cestě. U řady lidí se prohlubuje uvědomění duchovní podstaty života, jako nedílné součásti jejich existence, se kterou začínají aktivněji pracovat. Tento zdroj je jimi později hodnocen jako velmi cenný a trvalý.

Praxe je pochopitelně mnohem pestřejší a bohatší než jakákoliv teorie. Fáze nemusí následovat v tomto pořadí, některé se mohou opakovat, jiné se nevyskytnou vůbec. Zpravidla však zaznamenáme minimálně 2 z výše uvedených.

Jakou terapii zvolit?

Smutek se v dnešní společnosti příliš nenosí – neodpovídá totiž obrazu spokojeného, úspěšného, vyrovnaného člověka, kterým bychom přece měli být. Mnohdy ho nebereme jako přirozenou reakci, nebo důležitou informaci o našem životě, se kterou máme pracovat. Proto příliš brzy a příliš často saháme po klasických lécích, abychom tuto „anomálii“ zkorigovali.

Každý případ je individuální, nicméně domnívám se, že u zdravého člověka, který prožívá fyziologicky přirozené období truchlení, je nejvhodnější léčebně nezasahovat a dopřát dostatek času k přirozenému procesu hojení. Pokud je obtížné zvládat situaci vlastními silami (např. při dlouhodobější stagnaci v určité fázi), je na místě vyhledat odbornou terapeutickou podporu a doplnit ji šetrnou a účinnou homeopatickou léčbou.

Zde jsou některé homeopatické léky, se kterými můžeme v jednotlivých fázích pracovat:

Aconitum napellus (náhlá prudká změna, trauma v rovině psychické nebo i fyzické), Staphysagria (ponížení, křivda, ublížení, degradace vlastní hodnoty), Phosphoricum acidum (vyčerpané tělo i mysl, dlouhodobá neúnosná situace, péče o ostatní), Rhus toxicodendron (nedostatek energie k přijetí změny a posunu vpřed), Ignatia amara (přecitlivělost, střídání emocí, pocit tíhy), Carbo vegetabilis (vyčerpání, kolapsové stavy, organismus zatížený léky), Nux vomica (zlost, výbušnost, život pod tlakem, zneužívání léků, alkoholu, cigaret), Magnesia phosphorica (pocit osamění a existenciálního ohrožení), Cuprum metallicum (dlouhodobé upřednostňování ostatních na úkor sebe sama, tenze, křeč), Aurum metallicum (klinická deprese v reakci na životní nezdar) a řada dalších.

V obdobných situacích je jednoznačně na místě konzultovat výběr léku, jeho ředění i četnost dávkování s odborným homeopatem.

Přeji nám všem, abychom si uměli naplno užívat všech radostí života, a abychom obtížné životní lekce dokázali přijímat s pokorou a s respektem, který si zasluhují.

Alice J. Lapišová

O homeopatii, aneb co duše bez těla?

Každý z nás usiluje o to uchovat si dobré zdraví a být v rovnováze. Většinou k tomu dlouhou dobu nepotřebujeme vnější pomoc. Pokud však tato situace nastane, je vhodné sáhnout po homeopatii, která nepotlačuje příznaky choroby, ale podporuje organismus v cíleném nasazení a aktivizaci vlastních léčivých sil.

Kde se vzala homeopatie a co to vlastně je?

Jde o čistě přírodní terapeutickou metodu založenou na tzv. principu podobnosti, tedy na poznání, že existuje využitelný vztah mezi toxickým a terapeutickým účinkem dané látky. Jinými slovy, to co je lékem, se může za určitých okolností stát jedem a naopak. Tento zákon znaly už tradiční kultury a léčila podle něj i řada významných lékařů své doby např. Hippokratés, Paracelsus, Avicenna a další. Před 200 lety se opětovným zkoumáním tohoto zákona zabýval německý lékař a chemik Dr. Samuel Hahnemann, který je považován za otce dnešní homeopatie. Vypracoval metodu speciálního vysokého ředění přírodních látek, kdy zjistil, že ředěním látek nemizí jejich účinky (informace), ale mizí jejich toxicita.

Homeopatie vychází ze skutečnosti, že vše v přírodě existuje v dokonalém systému jednoty, včetně člověka. Proto k léčbě využívá přírodní látky z říše rostlin, živočichů a minerálů. Pro představu, jsou to stovky bylin, hadích i hmyzích jedů, hormonů, schránek živočichů, ušlechtilých kovů, přírodních prvků, chemických sloučenin apod. Specifický proces vysokého ředění a dynamizace (vložení rytmu) umožňuje přenést energii hmoty v energii informace. V praxi to znamená, že správně zvoleným homeopatickým lékem dodáváme jistý kód, který organismus detekuje a využije k tomu, aby se mohl sám opravit, vyladit a opět fungovat přirozeně = zdravě. Stejný mechanismus existuje ve všem živém, proto lze homeopatickou léčbu aplikovat též u zvířat nebo rostlin.

Homeopatická terapie a její využití v praxi

Homeopatie si získává stále větší oblibu zejména pro to, že dokáže efektivně vyléčit bez nežádoucích vedlejších účinků a navíc je vhodná pro všechny věkové kategorie – od novorozenců až po seniory.

V rukou zkušeného homeopata umí řešit obtíže v oblasti fyzické i psychické. Tyto dvě části jednoho celku od sebe neodděluje, naopak působí v obou rovinách současně.

Z pohledu psycholožky vidím, že homeopatie může být velmi prospěšná v náročných životních situacích, při ztrátě blízké bytosti, při významných a neočekávaných životních změnách, v obdobích zvýšené zátěže, např. pracovní, vztahové, sportovní a jiné.

Homeopatie zcela jistě nemá za cíl nahradit lékařskou péči, ale může ji velmi vhodně doplňovat.

Je účinná při řešení funkčních potíží, viróz a alergií. Výborně podporuje hojení po úrazech a operacích. Zlepšuje stav lidí s chronickými chorobami v součinnosti s ostatními léky a terapiemi. Homeopatika nemají chemickou toxicitu, což je u dlouhodobě nemocných velmi významné!

Homeopatické léky jsou vhodnou alternativou v léčbě běžných potíží v období těhotenství, porodu či kojení, kdy je většina chemických léků kontraindikována.

Homeopatika nezpůsobují alergické reakce, což zvlášť ocení lidé s alergií na klasické léky nebo ti, kdo měli alergické reakce po léčbě bylinami.

Jak to funguje?

Akutním a „povrchovým“ obtížím může klinická homeopatie ulevit již během několika hodin, nebo minut. Dlouhodobější terapie v horizontu týdnů a měsíců ošetřuje i „stará zranění“ a hluboko uložená traumata. Vhodně vybraný lék má schopnost kultivace celého vnitřního prostředí organismu, jako je restartování imunitního systému nebo zvýšení fyzické i psychické odolnosti a pohody. A nejen to. Díky homeopatii člověk vchází snadněji do kontaktu sám se sebou, stává se intuitivnějším, otevřenějším, kreativnějším a lépe zorientovaným ve svém životě.

„Osobně považuji homeopatii za návrat ke kořenům. Za cestu, která nás přivádí zpátky k sobě samým. Je to nejen léčebná metoda, kterou po celém světě používají milióny lidí, ale zároveň i postoj k životu, ke světu, uchopení celého našeho bytí. Je to léčba první volby pro ty, kteří se rozhodli převzít zodpovědnost za svoje zdraví a šťastnější život.“

Autor: A. Lapišová

Domácí homeopatická lékárna

Homeopatie – léčba pro ty, které máme rádi.

S potěšením mohu konstatovat, že se lidé začínají více starat o své zdraví a zvykají si přijímat zodpovědnost za svůj zdravotní stav. Sami vyhledávají informace nejen o onemocněních, ale i o různých přístupech a způsobech léčby. Kromě klasické medicíny dává stále více Čechů přednost šetrným přírodním přípravkům. Zájem o „alternativu“ stoupá.

Homeopatie si získává stále větší oblibu zejména pro to, že dokáže efektivně vyléčit bez nežádoucích vedlejších účinků a navíc je vhodná pro všechny věkové kategorie – od novorozenců až po seniory.

Zde jsem pro vás zpracovala 5 nejčastěji pužívaných homeopatických léků pro bezpečnou domácí samoléčbu. Tyto léky se indikují v běžných situacích každodenního života, proto je výhodné mít je doma po ruce.

1. Aconitum napellus

Vyrábí se z rostliny Oměj šalamounek. Zpracovává se vždy celá rostlina, sklízí se na konci rozkvětu. Jedna z nejjedovatějších rostlin, avšak v homeopatickém ředění zcela bezpečná a velmi často používaná.

Základní indikace: šok, horečka po prochlazení, strach ze smrti, prudká bolest, panika, pád do ledové vody, prudké střídání teplot

Symptomy

Reakce na nepříznivou zprávu nebo událost, která nás „zasáhne“. Typ Aconitum je neklidný, nemůže setrvat na jednom místě. Často se objeví i silný strach ze smrti. Např. při poskytování první pomoci. Lék podáváme nejen obětem nehody, ale i dalším účastníkům ke zmírnění úzkosti po utrpěném šoku a k uklidnění při záchvatu panického strachu.

Bušení srdce. Horečka se suchou, červenou kůží. Následkem šoku: pomočování, poruchy menstruačního cyklu, chronické bolesti, koktání, tiky. Intenzivní žízeň.

2. Arnica montana

Prha chlumní – žlutá kytička, roste na horských pastvinách, ve vysokých nadmořských výškách. Zpracovává se celá čerstvá rostlina. Známá léčivka ve fytoterapii.

Základní indikace: svalová únava, zhmoždění, krevní výrony, při úrazu, při porodu, při lékařském zásahu, v období rekonvalescence

Symptomy

Pohlazení po duši. V situacích zármutku a smutku na duši, např. když s námi není zacházeno podle našich emocionálních potřeb (časté u dětí). Smutek po ztrátě blízké bytosti apod. Pokud se cítíme nedocenění, nepochopení.

Při zhmoždění a svalové únavě např. po náročném fyzickém výkonu. Po úrazech, tam kde je zhmoždění, podvrtnutí, modřiny. Při porodu – velké změny v malé pánvi, podporuje hojení a celkovou regeneraci, porodní cesty se dostávají snáze do původní kondice. Posiluje cévní stěnu, zabraňuje krvácení a tvorbě podlitin,

Zrychluje hojení a zkracuje rekonvalescenci. Má významnou afinitu k cévám – ovlivňuje jejich elasticitu – křečové žíly, hemoroidy, apod.

3. Nux vomica

Latinský název rostliny – Strychnos nux vomica. Jde o semena stromu Kulčiba dávivá, původem z Indie. Obsahuje alkaloidy, mimojiné strychnin. Ve vážitelném množství má účinek podobný kurare.

Základní indikace: zažívací potíže, detoxikace organismu, přepracování, workoholismus, poruchy spánku.

Symptomy

Obraz netrpělivého přepracovaného člověka. Podrážděnost, cholerické chování, nervozita, snadno přechází v agresi. Nesnese odpor. Zneužívání stimulačních látek (káva, alkohol, tabák, léky, drogy).

Poruchy zažívání – tíha v žaludku, přemíra nevhodného jídla v nevhodnou dobu. Detoxikace organismu po alimentárním excesu, stimulantech, drogách, lécích, narkóze,

Poruchy spánku.

Jako prevence před nevhodným a objemným jídlem a pitím – usnadňuje trávení, snižuje pocit opilosti i ranní kocoviny.

Nevolnost, říhání, pocit kamene v žaludku, nadýmání nebo průjem.

4. Gelsemium sempervirens

Jasmín virginský, Planý jasmín. Popínavý keř. Pro žlutobílé květy používán jako ozdoba zahrad. Pro léčebné účinky používán od konce 19. st. jako lék proti horečce a křečím. V klasické léčbě je jeho použití limitováno obsahem jedovatých alkaloidů.

Hlavní indikace: tréma, stres a obavy před výkonem. Horečnatá onemocnění.

Symptomy

Tréma, nervozita, pocit zesláblosti nebo naopak přemíra excitace vúči důležité nebo obávané události. Nespavost způsobená stresem (obtížné usínání, neklidný spánek, krouživé myšlenky na stresovou událost). Neuspořádané myšlenky, neschopnost zkoncentrovat se, „okna“, paralýza strachem.

Bolesti hlavy a migréna – bolest vychází z týlu, postupně se promítá do očí, ale bolí i šije, ramena, často spolu s poruchami vidění, dvojité vidění. Při migréně spojené se stresovou událostí.

Chřipkové stavy s horečkou, i vysokou, bez pocení a bez pocitu žízně (vyčerpání, třes, bolesti hlavy v týlu, rozlámanost, malátnost).

Průjem nebo časté močení z nervozity, podlamování kolen, celková zesláblost.

5. Oscillococcinum

Připravuje se ze srdce a jater kachny – Pyžmovky veliké.

Základní indikace: chřipkové stavy a nachlazení. Obecně v situacích se zvýšenými nároky na organismus (jak fyzickými, tak psychickými).

Ve střevech kachen se nalézá až 80% všech známých virů. Díky zákonu podobnosti a homeopatickému zpracování můžeme využít jejich léčivé účinky. Nejúčinnější je Oscillo v potenci CH 200, ve které se u nás i prodává. Doporučuje se jako prevence i léčba při chřipkách. Většinou se jedná o tyto symptomy: horečka, bolesti po těle, celková slabost, rýma a kašel. Nejúčinnější je do 48 hodin po objevení prvních symptomů.

Oscillo je antivirotikum. Obsahuje velké množství důležitých enzymů a aminokyselin, které zvyšují potenciál obranných mechanismů organismu. Připravuje se korsakovským ředěním. Stejně jako ostatní homeopatika jde o energoinformační prostředek specificky ovlivňující vlastní obranyschopnost těla. Jeho účinek vychází z konkrétních přesně definovaných vlastností základní látky, ze které je lék vyroben. Používá se v Evropě, v Rusku, v USA i v Africe.

Autor: Alice J. Lapišová

Život je jedna velká koláž

Ráda bych se s Vámi podělila o svou zkušenost se zajímavou výtvarnou technikou. Můžeme si s ní užít spoustu zábavy a při tom se dozvědět řadu podnětných informací o sobě. Ano, je to koláž – univerzální výrazový prostředek, ve kterém se spojují jednotlivé části do významově nového celku. Svoji fantastickou osobitou koláž si můžete vytvořit i vy.

Proč koláž?

Ta technika se mi líbí zejména proto, že je jednoduchá, svobodomyslná a má v sobě i terapeutický potenciál. Obvykle se vytváří pomocí papíru, nůžek a lepidla. Je vhodná jak pro umělce a kreativce, tak pro ty, kteří se nepovažují za výtvarně nadané. Práci s koláží pokládám za vzácnou chvíli, kdy je žádoucí vypnout rozum a nechat promluvit fantazii, sny, a skutečné potřeby naší duše.

Využití koláže

V poradně si s klienty často povídáme o tom, že emoce jsou tou nejsilnější hybnou silou celé naší bytosti. Někdy se stává, že prožíváme pocity, se kterými si příliš nevíme rady, zatěžují nás a marně si lámeme hlavu, jak s nimi naložit. Všichni známe strach, vztek, lítost, anebo třeba velkou lásku, kterou momentálně nemáme komu projevit. V některých případech navrhuji: pokuste se tyto prožitky přenést ze svého nitra ven, třeba na papír. Napište, nakreslete, nebo jinak ztvárněte to, co právě prožíváte. Zní to možná nezvykle, ale efekt bývá překvapivě uvolňující. Jedním ze způsobů jak originálně a účinně vizualizovat obsah naší mysli, může být i koláž.

Pozitivní efekt přináší už to, že se na dané téma můžeme podívat a prohlédnout si ho očima. Získáváme výhodu nadhledu a odstupu. Snáze vidíme důležité souvislosti a postupně se začnou rýsovat i návrhy řešení.

Do koláže pochopitelně můžeme zpracovat i témata, která nás naopak naplňují a těší, to za co chceme poděkovat. Skvělý způsob jak si své životní radosti ještě více zvědomit a posílit.

Jak na to?

V koláži se pracuje s obrázky, barvami, symboly i s textem. Shromážděte si proto dopředu dostatek materiálu v podobě časopisů nebo novin. Obrázky se dají vystřihovat nůžkami nebo trhat a zpracovávat rukama – podle toho jaký má být výraz koláže.

Tradičně se pracuje s papírem, nicméně Vaší kreativitě a rozletu se meze nekladou (a v koláži už vůbec ne), takže do svého díla můžete zapracovat i textil, kov, modelínu, sádru nebo přírodniny jako sušené květiny, dřevo, listy, peří, apod. To vše se nakonec nalepí nebo připevní na arch tvrdého papíru či kartonu. Koláž může obsahovat i vůni nebo zajímavý hmatový vjem, tak aby byl ztvárněný prožitek co nejvíce „plastický“.

Koláž v tomto pojetí považuji spíš za osobní a intimní vhled do vnitřního světa, proto zvažte, s kým ji chcete sdílet. Jediný kdo je schopen význam koláže interpretovat je ten, kdo ji vytvořil.

Kam s ní?

I s hotovou koláží můžeme dál pracovat. Pokud je ztvárněním snů a přání, nese pozitivní poselství a inspiraci – pak zvolte dobře viditelné místo a těšte se pohledem na ni. Pokud je koláž zobrazením bolestivých prožitků a emocionálních zranění, které už nechcete mít, můžete ji rituálně zlikvidovat – nechat odplout po proudu řeky, spálit v krbu, zmačkat a odhodit z veliké výšky, vložit do Země a zakopat.

Ať už je Vaše koláž spíše oslavná nebo temná, vždy bude jedinečným způsobem odrážet Vaši osobnost i to, čím momentálně žijete.

Ať se Vám dílo daří, případné dotazy ráda zodpovím v psychologické poradně Světa homeopatie.

S láskou, Alice Joši

Vyhořelá na mateřské? Děkuji, nechci.

Přeji krásné podzimní dny všem. Vážené ženy, také jste si toho všimly? Že právě vy stojíte v samém středu života vaší rodiny? Že jste pilířem, který roztáčí kolo vašeho rodinného vesmíru? Ať už si to uvědomujeme nebo ne, je to neustálá každodenní práce, kterou našim rodinám naléváme energii do žil – aby byly živé, aby rostly, rozvíjely se, aby byly místem úplného přijetí a bezpečí. Jen málokdo z nás se ale za tuto službu „strážkyně ohně“ dokáže dostatečně ocenit, pochválit, uvědomit si svůj přínos a hodnotu.

Líbí se mi příměr rodiny jako sociální dělohy, ve které volně pokračuje růst a vývoj našich dětí (a koneckonců i nás rodičů). Je zřejmé, že vytvořit takové podmínky není snadné a stojí to spoustu sil. A proto je dobré si připomenout, že pokud máme tolik dávat, potřebujeme také někde brát.

Ale jak na to?

Za nezbytné považuji podržet si svůj vlastní život, a kromě péče o rodinu, dělat i něco co baví a naplňuje MNE jako bytost. Je důležité ponechat si činnosti, u kterých si odpočinu, odreaguji se, alespoň na chvíli přeladím stereotypy v myšlení i chování. Jinými slovy, učme se vedle plánování rodinného života, paralelně myslet i na svůj osobní prostor. Je to jednání ega v nás, či sobeckost? Rozpoznání a udržení vlastních hranic považuji za chování v důsledku velmi zodpovědné vůči celku – rodině.

Ze své praxe už vím, co ženy na mateřské dovolené nejvíce stresuje a trápí. Ukazuje se, že v podstatě jsou to různé varianty těchto skutečností:

1. Izolovanosti od okolí a minimalizování kontaktů se světem. Dochází k přerušení dosavadních sociálních vazeb (s lidmi z práce, z volnočasových aktivit, ale i s přáteli, kteří právě malé děti nemají). Život na mateřské z větší části probíhá v izolovaném uzavřeném prostoru vlastního bytu nebo domu.

2. Velké množství stereotypní práce, kterou žena v domácnosti denně vykonává. Povětšinou je na to sama. Jde o práci, která není nikdy hotová, nikdy dokončená a začíná se neustále od začátku. Její odvedení je považováno za zcela samozřejmé a automatické. Není ohodnoceno ani jinak společensky oceněno.

Tyto okolnosti jsou vnímány jako stresující, ale pokud se navíc přidá např. nemoc, vztahové potíže, neshody ve výchově, nebo jiná nepříznivá okolnost, je zaděláno na velmi nepříjemný stav, který může vést až ke skutečné, pravé depresi.

Za nejúčinnější způsob jak začít věci měnit, vidím osvětu – otevření těchto otázek ve veřejné diskusi. Ještě stále je to společenské tabu – žena na mateřské v depresi, v tísni? Vždyť je to to nejkrásnější období v životě! Žena by měla přece přirozeně pečovat, zářit, být šťastná a naplněná. Realita a podmínky jsou ovšem jiné. Dnes už nemáme podporu široké rodiny nebo jiného společenství, které by vytvořilo odpovídající zázemí, umožňující se o radosti, starosti i odpočinek rozdělit.

Je možné žít svůj život skrze někoho jiného?

Domnívám se, že to možné není. Lhostejno zda žijeme skrze naše malé děti, velké děti, naše partnery, rodiče, práci, nebo cokoliv jiného. Z hlediska energetického, toto nemůže být strategie trvale udržitelného spokojeného soužití a naplněného života. Pokud to děláme a jsme dlouhodobě odpojeni od zdroje vlastní síly a radosti, jedeme energeticky na dluh, přičemž se dříve nebo později dostaví vyčerpání, rozlada, deziluze, psychický propad, ztráta zájmu, a tím i destabilizace celého systému.

Možná mi dáte za pravdu, že na mateřské se to může snadno stát. Impulz ke změně potřebuje přijít zevnitř, od nás samých. Není to snadné, ale pokud se to podaří a my se skutečně za svou práci vnitřně oceníme a uhájíme si svůj osobní prostor na radost, regeneraci a „péči o sebe“, záhy přijde podpora a uznání i od lidí kolem nás.

Jak na to?

Začněme plánovat včas. Za nejefektivnější model vidím plánování svého života na mateřské ještě před jejím nástupem. Zjistěte si možnosti a nabídku ve vašem okolí. Ptejte se: S kým se o péči o dítě rozdělím? Jak chci, aby probíhal můj partnerský život a sdílení? Jak si co nejefektivněji odpočinu? Co mi bude dělat největší radost, čím se budu těšit (kromě péče o dítě a domácnost)? Jakou smysluplnou formu práce/seberealizace si vytvořím, abych si odpočinula?

Pomoci mohou mateřská centra, coworkingové kanceláře pro rodiče a děti s hlídáním, zapojení širší rodiny nebo jiného společenství, profesionální chůvy nebo i přátelská vzájemná výpomoc ostatních rodičů.

Pozn: I když to momentálně nejde a povinnosti Vám svazují ruce natolik, že váš osobní život není reálný, tak i přesto zasaďte semínko v podobě myšlenky a nepřestávejte ho zalévat. Z praxe vím, že to jde, začne růst a časem ponese i plody. Nebude to zítra, ale stane se to v pravý čas.

Pracujme a relaxujme zároveň. Chce to jen vědomí odhodlání pro změnu a stále v sobě živit touhu tvořit. Žena je plodná a tvořivá bytost. A je vcelku jedno jestli zrovna tvoří nový život, umělecké dílo nebo jakýkoliv jiný projekt. Choďme tedy s očima otevřenýma a nasávejme inspiraci pro vlastní tvoření. V dnešní době už existuje veliká spousta podpůrných skupin a projektů pro ženy na mateřské dovolené. Současnost přeje tématu slaďování osobního, pracovního a rodinného života, protože poptávka je obrovská.

Věřme tomu, že právě mateřská může být tím nejlepším časem pro přemýšlení, studium, chystání vlastního nového profesního začátku. Dá se dnes ještě spočítat kolik úžasných značek a podnikatelských úspěchů se právě na mateřské zrodilo?

Scházejme se, vytvářejme ženské kruhy – místa předávání zkušeností, ženského sdílení, zdroje odvahy dělat věci jinak, radosti, moudrosti a síly.

Naplňme vlastní prostor milovanou činností. Tady se pohybujeme na poli čistě individuálním. Někdo svůj prostor věnuje vlastní profesi a i na mateřské pokračuje v práci. Další příčky žebříčku jistě obsadí sport a cvičení, dále studium a vzdělávání, spánek a fyzický klid, někdo relaxuje u vaření, jiný se jde projít do lesa.

Respektujme cykličnost našeho života jako zdroj tolik potřebné energie. Mám na mysli zejména roční cyklus Země, rozdělený čtyřmi hlavními svátky, jako je jarní a podzimní rovnodennost a zimní a letní slunovrat. Dále je to cyklus Měsíce, který může rovněž pozorovat a prožívat každý z nás a v neposlední řadě i měsíční menstruační cyklus ženy. Otázku cykličnosti života považuji za velmi podstatnou, pro výslednou kvalitu našeho prožívání. Zaslouží si více pozornosti, proto se tomuto tématu budu věnovat podrobně v některém z následujících článků.

Těší mně, že máme tento společný prostor, kde můžeme sdílet zkušenosti z praxe. Děkuji za vaši důvěru a za příběhy, se kterými přicházíte. Pokud vás k tématu článku cokoliv napadne, napište nám do redakce. S vašimi podněty a tipy budeme dále pracovat a využijeme je k pomoci dalším ženám.

Díky, s láskou, Alice Joši Lapišová