Archiv pro rubriku: Osobní rozvoj

Než pozvete miminko dál…

Ilustrační foto

Jak se díváte na přípravu organismu na těhotenství? Má smysl? Je potřeba se na těhotenství skutečně nějak připravovat a proč?

Těhotenství je procesem tvoření. Než se do toho dáme, je žádoucí nasbírat co nejkvalitnější materiál. Proto má detoxikace v tomto období význam. Ženské tělo je moudré a disponuje velkou regenerační schopností, proto začněme tím, že organismus přestaneme zatěžovat klasickými léky nebo hormonální antikoncepcí a vyloučíme podobné rizikové faktory. Detoxikaci organismu od chemických látek nejlépe podpoříme homeopatickým lékem Thuya occidentalis 15 C, v dávkování 5 granulí 1x denně. Délka užívání je individuální, dle formy a míry zatížení organismu. Početí miminka je vhodné načasovat po dokončení detoxikačního procesu.

Příprava na dítě je často otázkou vědomého vnitřního rozhodnutí. Jde o to nabídnout nově příchozímu prostor v našem stávajícím životě a pozvat ho dál. Ženy, které jsou přepracované a unavené často nemají šanci otěhotnět. Dítě už se do jejich programu nevejde.

Jakým způsobem se dá tělo před těhotenstvím „očistit“?

Z mé zkušenosti vyplývá, že žádoucí je nejen očista těla, ale zároveň „úklid“ na mentální a vztahové rovině. Jednoduše proto, že tělo reaguje na to, jaké je celkové psychické rozpoložení ženy a její vnitřní postoj k dané věci. Doporučuji dopřát si dostatek spánku, podporovat aktivity, které posilují partnerství a navozují pocit radosti, štěstí a vděčnosti. Věnujte si příjemný přirozený pohyb, pijte dostatek čisté vody a dýchejte čerstvý vzduch.

Jaké nejčastější problémy mohou ženy mít před otěhotněním a co mohou tyto problémy způsobovat (např. nedaří se početí, neúspěšné těhotenství, výkyvy nálad atp.)?

Neúspěšné těhotenství je primárně důležitá informace, že některá úroveň našeho bytí není připravena na to nosit a vyživovat dítě. Pakliže organismus ženy zjistí, že není schopen přirozenou cestou dítě nosit a porodit, pak těhotenství ukončí. Nemusí zdaleka jít pouze o rovinu fyzické nedostatečnosti, ale také o podvědomé nebo vědomé obsahy naší mysli, např. nesoulad s partnerem. Pokud je vnitřní konflikt organismem vyhodnocen jako příliš zatěžující, příroda zakročí a zvolí variantu chránící matku.

Z psychologického hlediska je jistě ztráta nenarozeného dítěte pro ženu velmi bolestivou zkušeností, kterou je potřeba ošetřit. Na druhou stranu, žena tak dostává šanci nedostatek „opravit“ a po čase může otěhotnět znovu, za podmínek mnohem příznivějších pro ni i pro dítě.

Věnujete se psychosomatice a homeopatii. Jaké konkrétní metody, nebo produkty byste doporučila pro dobu před otěhotněním?

Doporučuji čisté přírodní produkty a techniky, které umožňují naladit se na přirozené a fyziologické fungování organismu ženy.

  • Z homeopatických léků to budou: hojící a zklidňující Arnica montana, harmonizující Ignatia amara, živelný a hormonální lék Lachesis mutus, dále např. Gelsemium sempervirens, Sepia officinalis nebo Aconitum napellus a řada dalších.
  • Byliny jako jsou květ hluchavky, měsíčku, kontryhel a řebříček. Například vřes zklidňuje psychiku a pomáhá celkové regeneraci organismu. Doporučuji jeden hrneček lahodného bylinkového čaje denně.
  • Aromaterapeutické oleje – čichový mozek je jedna z velmi starých struktur mozku – pudových, reflexních, instinktivních. Právě ty jsou pro zdravé a nerušené těhotenství a porod nejdůležitější. Prostřednictvím přírodních vonných olejů se můžeme na tyto struktury více napojit. Pro ženu je zásadní vůně růže, která ladí ženskou energii, což má odezvu v ženském těle podporou žádoucích fyziologických procesů.

Skvělým podpůrným nástrojem je také po zásluze proslavené cvičení podle paní Mojžíšové, které optimálně připraví příslušné svaly, pohybový aparát, ženské hormony i psychiku budoucí maminky do skvělé kondice. Cviky pro muže mohou pozitivně ovlivnit spermiogram a společné cvičení posílí partnerskou rovinu.

S mentální detoxikací souvisí i objasnění skutečné vnitřní motivace pro otěhotnění. Těhotenství by nemělo být východiskem z tíživé situace a sloužit např. k připoutání partnera, nebo řešit nespokojenost v práci, či být ústupkem tlaku rodiny a okolí. Ze zkušenosti vyplývá, že tím se problém neřeší, pouze se přesouvá a mění formu, nicméně jeho intenzita v čase narůstá.

V rámci předtěhotenského období je dobré urovnat rodinné vztahy, obzvlášť pokud v rodině existují traumatické události a negativní zkušenosti spojené s mateřstvím. Urovnejte svůj vztah s vlastní maminkou, abyste byla plně schopna přijmout proces mateřství a roli maminky do svého vlastního života. Negativní zkušenosti s ženstvím a mateřstvím ve vašem rodu, mohou blokovat snahu o početí, jak na vědomé, tak na nevědomé rovině.

Nejsem příznivcem speciálních předtěhotenských lékařských vyšetření a opakovaného testování, u zdravých žen. Jejich účinky hodnotím více jako „nocebo“, tedy negativní efekt, zejména proto, že přinášejí úzkost a stres a fokusují to co je potencionálně špatně, nebo mimo tabulkový průměr. To odvádí pozornost od skutečně důležitých témat a pozitivní podpory celého páru.

Stejně tak nesouhlasím s nutností užívání speciálních potravinových doplňků pro maminky, jako nezbytné součásti přípravy na těhotenství. Zdravá žena v podmínkách střední Evropy má volbu převzít zodpovědnost za sebe a zajistit si pestrou a vyváženou stravu. Tak může získat odpovídající výživu v přirozené a zároveň nejlépe využitelné formě.

5 podob smutku

V poslední době se častěji setkávám s klienty, po těžké životní ztrátě (nebo s jejich blízkými, kteří nevědí jak reagovat). Lidé jsou mnohdy zaskočení rejstříkem možných reakcí na náročnou událost a to jim v dané situaci nepřidá. Jistě nejsem arbitrem toho, co je a co není „normální reakce“. Spíš společně hledáme cesty jak dotyčného v dané situaci co nejvhodněji podpořit.

Kdo potřebuje smutek?

Dovolit si smutek a truchlení je tou nejpřirozenější reakcí na náročnou životní událost, která nás zasáhla. Toto období má svoje zákonitosti a časovou posloupnost, která se nedá zastavit ani přeskočit. Dá se pouze prožít.

Z toho pohledu je smutek obrannou reakcí, která nás zpomalí a tím chrání před neuvážlivými kroky. Poskytuje nám prostor pro zpracování a zažití nové situace, tak abychom si ještě víc neublížili. Je to dobrá zpráva o tom, že náš organismus reaguje správně – volí účinné ochranné mechanismy, s cílem navrátit nás postupně zpět do rovnováhy.

A teď trocha teorie

Jednu z nejznámějších teorií smutnění vypracovala americká psycholožka Elizabeth Kübler-Rossová, v roce 1969. Na jejím modelu si můžeme představit pět nejčastěji se vyskytujících reakcí na velkou životní ztrátu (rozchod, smrt blízkého, vážné onemocnění, neplodnost, ztráta vztahu – zaměstnání – životní náplně apod.)

  1. Fáze popření může být prvním stádiem a je charakteristická postojem, kdy člověk odmítá novou situaci akceptovat. Typickou reakcí bývá: „to je omyl, tohle se přece nemohlo stát“, nebo: „někdo musel zaměnit údaje“. Je to dočasná obrana, která se následně vyvíjí v další reakce.
  2. Následovat může fáze hněvu, agrese a závisti. Je to období pláče, křiku, hledání viníka, někdy také zmateného a iracionálního chování. Nastává, když je zřejmé, že popírání už nemá smysl. Hněv může být směřován vůči těm, kteří nebyli bolestivou událostí stiženi, vůči sobě, vůči rodině anebo těm, kteří o dotyčného pečují.
  3. Smlouvání je strategie, kdy člověk začíná chápat závažnost situace a snaží se vyjednávat a nabízet „úplatky“, aby životní změna nebyla trvalá a definitivní. Odpovídá vnitřnímu postoji: „udělám cokoliv pro to, abych tuhle situaci zvrátil“.
  4. Deprese je fází vyčerpání, rezignace a uzavření se. Provází ji pocit, že jakákoliv snaha je už zbytečná, neúčinná a ztrácí význam. V této fázi člověk vnitřně prožívá silnou emoci smutku, zklamání, osamění.
  5. Fáze smíření – „bude to v pořádku“, jsou věci, které nemůžeme změnit, ale můžeme se podle nich zařídit. Začínáme opět postupně mobilizovat síly a hledáme motivaci k pokračování v cestě. U řady lidí se prohlubuje uvědomění duchovní podstaty života, jako nedílné součásti jejich existence, se kterou začínají aktivněji pracovat. Tento zdroj je jimi později hodnocen jako velmi cenný a trvalý.

Praxe je pochopitelně mnohem pestřejší a bohatší než jakákoliv teorie. Fáze nemusí následovat v tomto pořadí, některé se mohou opakovat, jiné se nevyskytnou vůbec. Zpravidla však zaznamenáme minimálně 2 z výše uvedených.

Jakou terapii zvolit?

Smutek se v dnešní společnosti příliš nenosí – neodpovídá totiž obrazu spokojeného, úspěšného, vyrovnaného člověka, kterým bychom přece měli být. Mnohdy ho nebereme jako přirozenou reakci, nebo důležitou informaci o našem životě, se kterou máme pracovat. Proto příliš brzy a příliš často saháme po klasických lécích, abychom tuto „anomálii“ zkorigovali.

Každý případ je individuální, nicméně domnívám se, že u zdravého člověka, který prožívá fyziologicky přirozené období truchlení, je nejvhodnější léčebně nezasahovat a dopřát dostatek času k přirozenému procesu hojení. Pokud je obtížné zvládat situaci vlastními silami (např. při dlouhodobější stagnaci v určité fázi), je na místě vyhledat odbornou terapeutickou podporu a doplnit ji šetrnou a účinnou homeopatickou léčbou.

Zde jsou některé homeopatické léky, se kterými můžeme v jednotlivých fázích pracovat:

Aconitum napellus (náhlá prudká změna, trauma v rovině psychické nebo i fyzické), Staphysagria (ponížení, křivda, ublížení, degradace vlastní hodnoty), Phosphoricum acidum (vyčerpané tělo i mysl, dlouhodobá neúnosná situace, péče o ostatní), Rhus toxicodendron (nedostatek energie k přijetí změny a posunu vpřed), Ignatia amara (přecitlivělost, střídání emocí, pocit tíhy), Carbo vegetabilis (vyčerpání, kolapsové stavy, organismus zatížený léky), Nux vomica (zlost, výbušnost, život pod tlakem, zneužívání léků, alkoholu, cigaret), Magnesia phosphorica (pocit osamění a existenciálního ohrožení), Cuprum metallicum (dlouhodobé upřednostňování ostatních na úkor sebe sama, tenze, křeč), Aurum metallicum (klinická deprese v reakci na životní nezdar) a řada dalších.

V obdobných situacích je jednoznačně na místě konzultovat výběr léku, jeho ředění i četnost dávkování s odborným homeopatem.

Přeji nám všem, abychom si uměli naplno užívat všech radostí života, a abychom obtížné životní lekce dokázali přijímat s pokorou a s respektem, který si zasluhují.

Alice J. Lapišová

Život je jedna velká koláž

Ráda bych se s Vámi podělila o svou zkušenost se zajímavou výtvarnou technikou. Můžeme si s ní užít spoustu zábavy a při tom se dozvědět řadu podnětných informací o sobě. Ano, je to koláž – univerzální výrazový prostředek, ve kterém se spojují jednotlivé části do významově nového celku. Svoji fantastickou osobitou koláž si můžete vytvořit i vy.

Proč koláž?

Ta technika se mi líbí zejména proto, že je jednoduchá, svobodomyslná a má v sobě i terapeutický potenciál. Obvykle se vytváří pomocí papíru, nůžek a lepidla. Je vhodná jak pro umělce a kreativce, tak pro ty, kteří se nepovažují za výtvarně nadané. Práci s koláží pokládám za vzácnou chvíli, kdy je žádoucí vypnout rozum a nechat promluvit fantazii, sny, a skutečné potřeby naší duše.

Využití koláže

V poradně si s klienty často povídáme o tom, že emoce jsou tou nejsilnější hybnou silou celé naší bytosti. Někdy se stává, že prožíváme pocity, se kterými si příliš nevíme rady, zatěžují nás a marně si lámeme hlavu, jak s nimi naložit. Všichni známe strach, vztek, lítost, anebo třeba velkou lásku, kterou momentálně nemáme komu projevit. V některých případech navrhuji: pokuste se tyto prožitky přenést ze svého nitra ven, třeba na papír. Napište, nakreslete, nebo jinak ztvárněte to, co právě prožíváte. Zní to možná nezvykle, ale efekt bývá překvapivě uvolňující. Jedním ze způsobů jak originálně a účinně vizualizovat obsah naší mysli, může být i koláž.

Pozitivní efekt přináší už to, že se na dané téma můžeme podívat a prohlédnout si ho očima. Získáváme výhodu nadhledu a odstupu. Snáze vidíme důležité souvislosti a postupně se začnou rýsovat i návrhy řešení.

Do koláže pochopitelně můžeme zpracovat i témata, která nás naopak naplňují a těší, to za co chceme poděkovat. Skvělý způsob jak si své životní radosti ještě více zvědomit a posílit.

Jak na to?

V koláži se pracuje s obrázky, barvami, symboly i s textem. Shromážděte si proto dopředu dostatek materiálu v podobě časopisů nebo novin. Obrázky se dají vystřihovat nůžkami nebo trhat a zpracovávat rukama – podle toho jaký má být výraz koláže.

Tradičně se pracuje s papírem, nicméně Vaší kreativitě a rozletu se meze nekladou (a v koláži už vůbec ne), takže do svého díla můžete zapracovat i textil, kov, modelínu, sádru nebo přírodniny jako sušené květiny, dřevo, listy, peří, apod. To vše se nakonec nalepí nebo připevní na arch tvrdého papíru či kartonu. Koláž může obsahovat i vůni nebo zajímavý hmatový vjem, tak aby byl ztvárněný prožitek co nejvíce „plastický“.

Koláž v tomto pojetí považuji spíš za osobní a intimní vhled do vnitřního světa, proto zvažte, s kým ji chcete sdílet. Jediný kdo je schopen význam koláže interpretovat je ten, kdo ji vytvořil.

Kam s ní?

I s hotovou koláží můžeme dál pracovat. Pokud je ztvárněním snů a přání, nese pozitivní poselství a inspiraci – pak zvolte dobře viditelné místo a těšte se pohledem na ni. Pokud je koláž zobrazením bolestivých prožitků a emocionálních zranění, které už nechcete mít, můžete ji rituálně zlikvidovat – nechat odplout po proudu řeky, spálit v krbu, zmačkat a odhodit z veliké výšky, vložit do Země a zakopat.

Ať už je Vaše koláž spíše oslavná nebo temná, vždy bude jedinečným způsobem odrážet Vaši osobnost i to, čím momentálně žijete.

Ať se Vám dílo daří, případné dotazy ráda zodpovím v psychologické poradně Světa homeopatie.

S láskou, Alice Joši

Vyhořelá na mateřské? Děkuji, nechci.

Přeji krásné podzimní dny všem. Vážené ženy, také jste si toho všimly? Že právě vy stojíte v samém středu života vaší rodiny? Že jste pilířem, který roztáčí kolo vašeho rodinného vesmíru? Ať už si to uvědomujeme nebo ne, je to neustálá každodenní práce, kterou našim rodinám naléváme energii do žil – aby byly živé, aby rostly, rozvíjely se, aby byly místem úplného přijetí a bezpečí. Jen málokdo z nás se ale za tuto službu „strážkyně ohně“ dokáže dostatečně ocenit, pochválit, uvědomit si svůj přínos a hodnotu.

Líbí se mi příměr rodiny jako sociální dělohy, ve které volně pokračuje růst a vývoj našich dětí (a koneckonců i nás rodičů). Je zřejmé, že vytvořit takové podmínky není snadné a stojí to spoustu sil. A proto je dobré si připomenout, že pokud máme tolik dávat, potřebujeme také někde brát.

Ale jak na to?

Za nezbytné považuji podržet si svůj vlastní život, a kromě péče o rodinu, dělat i něco co baví a naplňuje MNE jako bytost. Je důležité ponechat si činnosti, u kterých si odpočinu, odreaguji se, alespoň na chvíli přeladím stereotypy v myšlení i chování. Jinými slovy, učme se vedle plánování rodinného života, paralelně myslet i na svůj osobní prostor. Je to jednání ega v nás, či sobeckost? Rozpoznání a udržení vlastních hranic považuji za chování v důsledku velmi zodpovědné vůči celku – rodině.

Ze své praxe už vím, co ženy na mateřské dovolené nejvíce stresuje a trápí. Ukazuje se, že v podstatě jsou to různé varianty těchto skutečností:

1. Izolovanosti od okolí a minimalizování kontaktů se světem. Dochází k přerušení dosavadních sociálních vazeb (s lidmi z práce, z volnočasových aktivit, ale i s přáteli, kteří právě malé děti nemají). Život na mateřské z větší části probíhá v izolovaném uzavřeném prostoru vlastního bytu nebo domu.

2. Velké množství stereotypní práce, kterou žena v domácnosti denně vykonává. Povětšinou je na to sama. Jde o práci, která není nikdy hotová, nikdy dokončená a začíná se neustále od začátku. Její odvedení je považováno za zcela samozřejmé a automatické. Není ohodnoceno ani jinak společensky oceněno.

Tyto okolnosti jsou vnímány jako stresující, ale pokud se navíc přidá např. nemoc, vztahové potíže, neshody ve výchově, nebo jiná nepříznivá okolnost, je zaděláno na velmi nepříjemný stav, který může vést až ke skutečné, pravé depresi.

Za nejúčinnější způsob jak začít věci měnit, vidím osvětu – otevření těchto otázek ve veřejné diskusi. Ještě stále je to společenské tabu – žena na mateřské v depresi, v tísni? Vždyť je to to nejkrásnější období v životě! Žena by měla přece přirozeně pečovat, zářit, být šťastná a naplněná. Realita a podmínky jsou ovšem jiné. Dnes už nemáme podporu široké rodiny nebo jiného společenství, které by vytvořilo odpovídající zázemí, umožňující se o radosti, starosti i odpočinek rozdělit.

Je možné žít svůj život skrze někoho jiného?

Domnívám se, že to možné není. Lhostejno zda žijeme skrze naše malé děti, velké děti, naše partnery, rodiče, práci, nebo cokoliv jiného. Z hlediska energetického, toto nemůže být strategie trvale udržitelného spokojeného soužití a naplněného života. Pokud to děláme a jsme dlouhodobě odpojeni od zdroje vlastní síly a radosti, jedeme energeticky na dluh, přičemž se dříve nebo později dostaví vyčerpání, rozlada, deziluze, psychický propad, ztráta zájmu, a tím i destabilizace celého systému.

Možná mi dáte za pravdu, že na mateřské se to může snadno stát. Impulz ke změně potřebuje přijít zevnitř, od nás samých. Není to snadné, ale pokud se to podaří a my se skutečně za svou práci vnitřně oceníme a uhájíme si svůj osobní prostor na radost, regeneraci a „péči o sebe“, záhy přijde podpora a uznání i od lidí kolem nás.

Jak na to?

Začněme plánovat včas. Za nejefektivnější model vidím plánování svého života na mateřské ještě před jejím nástupem. Zjistěte si možnosti a nabídku ve vašem okolí. Ptejte se: S kým se o péči o dítě rozdělím? Jak chci, aby probíhal můj partnerský život a sdílení? Jak si co nejefektivněji odpočinu? Co mi bude dělat největší radost, čím se budu těšit (kromě péče o dítě a domácnost)? Jakou smysluplnou formu práce/seberealizace si vytvořím, abych si odpočinula?

Pomoci mohou mateřská centra, coworkingové kanceláře pro rodiče a děti s hlídáním, zapojení širší rodiny nebo jiného společenství, profesionální chůvy nebo i přátelská vzájemná výpomoc ostatních rodičů.

Pozn: I když to momentálně nejde a povinnosti Vám svazují ruce natolik, že váš osobní život není reálný, tak i přesto zasaďte semínko v podobě myšlenky a nepřestávejte ho zalévat. Z praxe vím, že to jde, začne růst a časem ponese i plody. Nebude to zítra, ale stane se to v pravý čas.

Pracujme a relaxujme zároveň. Chce to jen vědomí odhodlání pro změnu a stále v sobě živit touhu tvořit. Žena je plodná a tvořivá bytost. A je vcelku jedno jestli zrovna tvoří nový život, umělecké dílo nebo jakýkoliv jiný projekt. Choďme tedy s očima otevřenýma a nasávejme inspiraci pro vlastní tvoření. V dnešní době už existuje veliká spousta podpůrných skupin a projektů pro ženy na mateřské dovolené. Současnost přeje tématu slaďování osobního, pracovního a rodinného života, protože poptávka je obrovská.

Věřme tomu, že právě mateřská může být tím nejlepším časem pro přemýšlení, studium, chystání vlastního nového profesního začátku. Dá se dnes ještě spočítat kolik úžasných značek a podnikatelských úspěchů se právě na mateřské zrodilo?

Scházejme se, vytvářejme ženské kruhy – místa předávání zkušeností, ženského sdílení, zdroje odvahy dělat věci jinak, radosti, moudrosti a síly.

Naplňme vlastní prostor milovanou činností. Tady se pohybujeme na poli čistě individuálním. Někdo svůj prostor věnuje vlastní profesi a i na mateřské pokračuje v práci. Další příčky žebříčku jistě obsadí sport a cvičení, dále studium a vzdělávání, spánek a fyzický klid, někdo relaxuje u vaření, jiný se jde projít do lesa.

Respektujme cykličnost našeho života jako zdroj tolik potřebné energie. Mám na mysli zejména roční cyklus Země, rozdělený čtyřmi hlavními svátky, jako je jarní a podzimní rovnodennost a zimní a letní slunovrat. Dále je to cyklus Měsíce, který může rovněž pozorovat a prožívat každý z nás a v neposlední řadě i měsíční menstruační cyklus ženy. Otázku cykličnosti života považuji za velmi podstatnou, pro výslednou kvalitu našeho prožívání. Zaslouží si více pozornosti, proto se tomuto tématu budu věnovat podrobně v některém z následujících článků.

Těší mně, že máme tento společný prostor, kde můžeme sdílet zkušenosti z praxe. Děkuji za vaši důvěru a za příběhy, se kterými přicházíte. Pokud vás k tématu článku cokoliv napadne, napište nám do redakce. S vašimi podněty a tipy budeme dále pracovat a využijeme je k pomoci dalším ženám.

Díky, s láskou, Alice Joši Lapišová