Archiv pro rubriku: Psychologie

Než pozvete miminko dál…

Ilustrační foto

Jak se díváte na přípravu organismu na těhotenství? Má smysl? Je potřeba se na těhotenství skutečně nějak připravovat a proč?

Těhotenství je procesem tvoření. Než se do toho dáme, je žádoucí nasbírat co nejkvalitnější materiál. Proto má detoxikace v tomto období význam. Ženské tělo je moudré a disponuje velkou regenerační schopností, proto začněme tím, že organismus přestaneme zatěžovat klasickými léky nebo hormonální antikoncepcí a vyloučíme podobné rizikové faktory. Detoxikaci organismu od chemických látek nejlépe podpoříme homeopatickým lékem Thuya occidentalis 15 C, v dávkování 5 granulí 1x denně. Délka užívání je individuální, dle formy a míry zatížení organismu. Početí miminka je vhodné načasovat po dokončení detoxikačního procesu.

Příprava na dítě je často otázkou vědomého vnitřního rozhodnutí. Jde o to nabídnout nově příchozímu prostor v našem stávajícím životě a pozvat ho dál. Ženy, které jsou přepracované a unavené často nemají šanci otěhotnět. Dítě už se do jejich programu nevejde.

Jakým způsobem se dá tělo před těhotenstvím „očistit“?

Z mé zkušenosti vyplývá, že žádoucí je nejen očista těla, ale zároveň „úklid“ na mentální a vztahové rovině. Jednoduše proto, že tělo reaguje na to, jaké je celkové psychické rozpoložení ženy a její vnitřní postoj k dané věci. Doporučuji dopřát si dostatek spánku, podporovat aktivity, které posilují partnerství a navozují pocit radosti, štěstí a vděčnosti. Věnujte si příjemný přirozený pohyb, pijte dostatek čisté vody a dýchejte čerstvý vzduch.

Jaké nejčastější problémy mohou ženy mít před otěhotněním a co mohou tyto problémy způsobovat (např. nedaří se početí, neúspěšné těhotenství, výkyvy nálad atp.)?

Neúspěšné těhotenství je primárně důležitá informace, že některá úroveň našeho bytí není připravena na to nosit a vyživovat dítě. Pakliže organismus ženy zjistí, že není schopen přirozenou cestou dítě nosit a porodit, pak těhotenství ukončí. Nemusí zdaleka jít pouze o rovinu fyzické nedostatečnosti, ale také o podvědomé nebo vědomé obsahy naší mysli, např. nesoulad s partnerem. Pokud je vnitřní konflikt organismem vyhodnocen jako příliš zatěžující, příroda zakročí a zvolí variantu chránící matku.

Z psychologického hlediska je jistě ztráta nenarozeného dítěte pro ženu velmi bolestivou zkušeností, kterou je potřeba ošetřit. Na druhou stranu, žena tak dostává šanci nedostatek „opravit“ a po čase může otěhotnět znovu, za podmínek mnohem příznivějších pro ni i pro dítě.

Věnujete se psychosomatice a homeopatii. Jaké konkrétní metody, nebo produkty byste doporučila pro dobu před otěhotněním?

Doporučuji čisté přírodní produkty a techniky, které umožňují naladit se na přirozené a fyziologické fungování organismu ženy.

  • Z homeopatických léků to budou: hojící a zklidňující Arnica montana, harmonizující Ignatia amara, živelný a hormonální lék Lachesis mutus, dále např. Gelsemium sempervirens, Sepia officinalis nebo Aconitum napellus a řada dalších.
  • Byliny jako jsou květ hluchavky, měsíčku, kontryhel a řebříček. Například vřes zklidňuje psychiku a pomáhá celkové regeneraci organismu. Doporučuji jeden hrneček lahodného bylinkového čaje denně.
  • Aromaterapeutické oleje – čichový mozek je jedna z velmi starých struktur mozku – pudových, reflexních, instinktivních. Právě ty jsou pro zdravé a nerušené těhotenství a porod nejdůležitější. Prostřednictvím přírodních vonných olejů se můžeme na tyto struktury více napojit. Pro ženu je zásadní vůně růže, která ladí ženskou energii, což má odezvu v ženském těle podporou žádoucích fyziologických procesů.

Skvělým podpůrným nástrojem je také po zásluze proslavené cvičení podle paní Mojžíšové, které optimálně připraví příslušné svaly, pohybový aparát, ženské hormony i psychiku budoucí maminky do skvělé kondice. Cviky pro muže mohou pozitivně ovlivnit spermiogram a společné cvičení posílí partnerskou rovinu.

S mentální detoxikací souvisí i objasnění skutečné vnitřní motivace pro otěhotnění. Těhotenství by nemělo být východiskem z tíživé situace a sloužit např. k připoutání partnera, nebo řešit nespokojenost v práci, či být ústupkem tlaku rodiny a okolí. Ze zkušenosti vyplývá, že tím se problém neřeší, pouze se přesouvá a mění formu, nicméně jeho intenzita v čase narůstá.

V rámci předtěhotenského období je dobré urovnat rodinné vztahy, obzvlášť pokud v rodině existují traumatické události a negativní zkušenosti spojené s mateřstvím. Urovnejte svůj vztah s vlastní maminkou, abyste byla plně schopna přijmout proces mateřství a roli maminky do svého vlastního života. Negativní zkušenosti s ženstvím a mateřstvím ve vašem rodu, mohou blokovat snahu o početí, jak na vědomé, tak na nevědomé rovině.

Nejsem příznivcem speciálních předtěhotenských lékařských vyšetření a opakovaného testování, u zdravých žen. Jejich účinky hodnotím více jako „nocebo“, tedy negativní efekt, zejména proto, že přinášejí úzkost a stres a fokusují to co je potencionálně špatně, nebo mimo tabulkový průměr. To odvádí pozornost od skutečně důležitých témat a pozitivní podpory celého páru.

Stejně tak nesouhlasím s nutností užívání speciálních potravinových doplňků pro maminky, jako nezbytné součásti přípravy na těhotenství. Zdravá žena v podmínkách střední Evropy má volbu převzít zodpovědnost za sebe a zajistit si pestrou a vyváženou stravu. Tak může získat odpovídající výživu v přirozené a zároveň nejlépe využitelné formě.

5 podob smutku

V poslední době se častěji setkávám s klienty, po těžké životní ztrátě (nebo s jejich blízkými, kteří nevědí jak reagovat). Lidé jsou mnohdy zaskočení rejstříkem možných reakcí na náročnou událost a to jim v dané situaci nepřidá. Jistě nejsem arbitrem toho, co je a co není „normální reakce“. Spíš společně hledáme cesty jak dotyčného v dané situaci co nejvhodněji podpořit.

Kdo potřebuje smutek?

Dovolit si smutek a truchlení je tou nejpřirozenější reakcí na náročnou životní událost, která nás zasáhla. Toto období má svoje zákonitosti a časovou posloupnost, která se nedá zastavit ani přeskočit. Dá se pouze prožít.

Z toho pohledu je smutek obrannou reakcí, která nás zpomalí a tím chrání před neuvážlivými kroky. Poskytuje nám prostor pro zpracování a zažití nové situace, tak abychom si ještě víc neublížili. Je to dobrá zpráva o tom, že náš organismus reaguje správně – volí účinné ochranné mechanismy, s cílem navrátit nás postupně zpět do rovnováhy.

A teď trocha teorie

Jednu z nejznámějších teorií smutnění vypracovala americká psycholožka Elizabeth Kübler-Rossová, v roce 1969. Na jejím modelu si můžeme představit pět nejčastěji se vyskytujících reakcí na velkou životní ztrátu (rozchod, smrt blízkého, vážné onemocnění, neplodnost, ztráta vztahu – zaměstnání – životní náplně apod.)

  1. Fáze popření může být prvním stádiem a je charakteristická postojem, kdy člověk odmítá novou situaci akceptovat. Typickou reakcí bývá: „to je omyl, tohle se přece nemohlo stát“, nebo: „někdo musel zaměnit údaje“. Je to dočasná obrana, která se následně vyvíjí v další reakce.
  2. Následovat může fáze hněvu, agrese a závisti. Je to období pláče, křiku, hledání viníka, někdy také zmateného a iracionálního chování. Nastává, když je zřejmé, že popírání už nemá smysl. Hněv může být směřován vůči těm, kteří nebyli bolestivou událostí stiženi, vůči sobě, vůči rodině anebo těm, kteří o dotyčného pečují.
  3. Smlouvání je strategie, kdy člověk začíná chápat závažnost situace a snaží se vyjednávat a nabízet „úplatky“, aby životní změna nebyla trvalá a definitivní. Odpovídá vnitřnímu postoji: „udělám cokoliv pro to, abych tuhle situaci zvrátil“.
  4. Deprese je fází vyčerpání, rezignace a uzavření se. Provází ji pocit, že jakákoliv snaha je už zbytečná, neúčinná a ztrácí význam. V této fázi člověk vnitřně prožívá silnou emoci smutku, zklamání, osamění.
  5. Fáze smíření – „bude to v pořádku“, jsou věci, které nemůžeme změnit, ale můžeme se podle nich zařídit. Začínáme opět postupně mobilizovat síly a hledáme motivaci k pokračování v cestě. U řady lidí se prohlubuje uvědomění duchovní podstaty života, jako nedílné součásti jejich existence, se kterou začínají aktivněji pracovat. Tento zdroj je jimi později hodnocen jako velmi cenný a trvalý.

Praxe je pochopitelně mnohem pestřejší a bohatší než jakákoliv teorie. Fáze nemusí následovat v tomto pořadí, některé se mohou opakovat, jiné se nevyskytnou vůbec. Zpravidla však zaznamenáme minimálně 2 z výše uvedených.

Jakou terapii zvolit?

Smutek se v dnešní společnosti příliš nenosí – neodpovídá totiž obrazu spokojeného, úspěšného, vyrovnaného člověka, kterým bychom přece měli být. Mnohdy ho nebereme jako přirozenou reakci, nebo důležitou informaci o našem životě, se kterou máme pracovat. Proto příliš brzy a příliš často saháme po klasických lécích, abychom tuto „anomálii“ zkorigovali.

Každý případ je individuální, nicméně domnívám se, že u zdravého člověka, který prožívá fyziologicky přirozené období truchlení, je nejvhodnější léčebně nezasahovat a dopřát dostatek času k přirozenému procesu hojení. Pokud je obtížné zvládat situaci vlastními silami (např. při dlouhodobější stagnaci v určité fázi), je na místě vyhledat odbornou terapeutickou podporu a doplnit ji šetrnou a účinnou homeopatickou léčbou.

Zde jsou některé homeopatické léky, se kterými můžeme v jednotlivých fázích pracovat:

Aconitum napellus (náhlá prudká změna, trauma v rovině psychické nebo i fyzické), Staphysagria (ponížení, křivda, ublížení, degradace vlastní hodnoty), Phosphoricum acidum (vyčerpané tělo i mysl, dlouhodobá neúnosná situace, péče o ostatní), Rhus toxicodendron (nedostatek energie k přijetí změny a posunu vpřed), Ignatia amara (přecitlivělost, střídání emocí, pocit tíhy), Carbo vegetabilis (vyčerpání, kolapsové stavy, organismus zatížený léky), Nux vomica (zlost, výbušnost, život pod tlakem, zneužívání léků, alkoholu, cigaret), Magnesia phosphorica (pocit osamění a existenciálního ohrožení), Cuprum metallicum (dlouhodobé upřednostňování ostatních na úkor sebe sama, tenze, křeč), Aurum metallicum (klinická deprese v reakci na životní nezdar) a řada dalších.

V obdobných situacích je jednoznačně na místě konzultovat výběr léku, jeho ředění i četnost dávkování s odborným homeopatem.

Přeji nám všem, abychom si uměli naplno užívat všech radostí života, a abychom obtížné životní lekce dokázali přijímat s pokorou a s respektem, který si zasluhují.

Alice J. Lapišová