O homeopatii, aneb co duše bez těla?

Každý z nás usiluje o to uchovat si dobré zdraví a být v rovnováze. Většinou k tomu dlouhou dobu nepotřebujeme vnější pomoc. Pokud však tato situace nastane, je vhodné sáhnout po homeopatii, která nepotlačuje příznaky choroby, ale podporuje organismus v cíleném nasazení a aktivizaci vlastních léčivých sil.

Kde se vzala homeopatie a co to vlastně je?

Jde o čistě přírodní terapeutickou metodu založenou na tzv. principu podobnosti, tedy na poznání, že existuje využitelný vztah mezi toxickým a terapeutickým účinkem dané látky. Jinými slovy, to co je lékem, se může za určitých okolností stát jedem a naopak. Tento zákon znaly už tradiční kultury a léčila podle něj i řada významných lékařů své doby např. Hippokratés, Paracelsus, Avicenna a další. Před 200 lety se opětovným zkoumáním tohoto zákona zabýval německý lékař a chemik Dr. Samuel Hahnemann, který je považován za otce dnešní homeopatie. Vypracoval metodu speciálního vysokého ředění přírodních látek, kdy zjistil, že ředěním látek nemizí jejich účinky (informace), ale mizí jejich toxicita.

Homeopatie vychází ze skutečnosti, že vše v přírodě existuje v dokonalém systému jednoty, včetně člověka. Proto k léčbě využívá přírodní látky z říše rostlin, živočichů a minerálů. Pro představu, jsou to stovky bylin, hadích i hmyzích jedů, hormonů, schránek živočichů, ušlechtilých kovů, přírodních prvků, chemických sloučenin apod. Specifický proces vysokého ředění a dynamizace (vložení rytmu) umožňuje přenést energii hmoty v energii informace. V praxi to znamená, že správně zvoleným homeopatickým lékem dodáváme jistý kód, který organismus detekuje a využije k tomu, aby se mohl sám opravit, vyladit a opět fungovat přirozeně = zdravě. Stejný mechanismus existuje ve všem živém, proto lze homeopatickou léčbu aplikovat též u zvířat nebo rostlin.

Homeopatická terapie a její využití v praxi

Homeopatie si získává stále větší oblibu zejména pro to, že dokáže efektivně vyléčit bez nežádoucích vedlejších účinků a navíc je vhodná pro všechny věkové kategorie – od novorozenců až po seniory.

V rukou zkušeného homeopata umí řešit obtíže v oblasti fyzické i psychické. Tyto dvě části jednoho celku od sebe neodděluje, naopak působí v obou rovinách současně.

Z pohledu psycholožky vidím, že homeopatie může být velmi prospěšná v náročných životních situacích, při ztrátě blízké bytosti, při významných a neočekávaných životních změnách, v obdobích zvýšené zátěže, např. pracovní, vztahové, sportovní a jiné.

Homeopatie zcela jistě nemá za cíl nahradit lékařskou péči, ale může ji velmi vhodně doplňovat.

Je účinná při řešení funkčních potíží, viróz a alergií. Výborně podporuje hojení po úrazech a operacích. Zlepšuje stav lidí s chronickými chorobami v součinnosti s ostatními léky a terapiemi. Homeopatika nemají chemickou toxicitu, což je u dlouhodobě nemocných velmi významné!

Homeopatické léky jsou vhodnou alternativou v léčbě běžných potíží v období těhotenství, porodu či kojení, kdy je většina chemických léků kontraindikována.

Homeopatika nezpůsobují alergické reakce, což zvlášť ocení lidé s alergií na klasické léky nebo ti, kdo měli alergické reakce po léčbě bylinami.

Jak to funguje?

Akutním a „povrchovým“ obtížím může klinická homeopatie ulevit již během několika hodin, nebo minut. Dlouhodobější terapie v horizontu týdnů a měsíců ošetřuje i „stará zranění“ a hluboko uložená traumata. Vhodně vybraný lék má schopnost kultivace celého vnitřního prostředí organismu, jako je restartování imunitního systému nebo zvýšení fyzické i psychické odolnosti a pohody. A nejen to. Díky homeopatii člověk vchází snadněji do kontaktu sám se sebou, stává se intuitivnějším, otevřenějším, kreativnějším a lépe zorientovaným ve svém životě.

„Osobně považuji homeopatii za návrat ke kořenům. Za cestu, která nás přivádí zpátky k sobě samým. Je to nejen léčebná metoda, kterou po celém světě používají milióny lidí, ale zároveň i postoj k životu, ke světu, uchopení celého našeho bytí. Je to léčba první volby pro ty, kteří se rozhodli převzít zodpovědnost za svoje zdraví a šťastnější život.“

Autor: A. Lapišová